Úvod

Vzdálenost:

85km (593km)

Nejvyšší bod:

Vyskeř 466m

Spaní:

Valečovské skalní světničky

Trosky 

Mapa:

Úterý 23.8.2016 (29km)

Po pekelném pracovním maratonu si beru dovolenou, abych prošel Český Ráj. Nechci se tlačit o víkendu ve frontách na párek u každé z místních pamětihodností a tak plánuju vyrazit v týdnu. Na cestu se mnou vyráží i Martin z našeho bizoního teamu z výstavy stanů. Podle plánu nabírám Marťase v Brandejse v šest ráno a vyrážíme do Jičína. Na silnici se válí mlha a na obzoru ranní červánky, vypadá to že dneska bude hezky. V Jičíně jsme na čas, necháváme auto u nádraží a popojedem vlakem do Turnova. Tam jsme něco málo před devátou, nakoupíme nějaký "nezbytnosti" (třeba čaj, kterej jsme ani jednou nevařili). A dál už od nádraží, kde jsem minule skončil, pokračujeme pěšky. Hned za městem nás čeká pěknej krpál na vyhlídku Hlavatice. Vyhlídka pěkná, ale moc se nezdržujeme, vyhlídek ještě bude... Prosvištíme kolem Valdštejna, pak skalním městem a kolem jedenáctý jsme na zámku Hrubá Skála. Polívka a pivko jsou skoro povinnost. Po pauzičce, jdeme po silnici směrem na Vyskeř a pak po modrý nahoru ke kapličce. Pod vrcholem nás dožene parta cyklistů. Přece se nenecháme zahanbit nějakejma pumpičkářema... na vrchol vybíháme a ukazujem cyklistům záda. Sluníčko už pěkně pálí. Pod kopcem zkoukneme pěknej románskej kostel a na návsi nás trkne logo s Kozlem. S touhle zastávkou jsem sice nepočítal, ale je čas oběda a tak se zastavíme na jídlo. Po dobrém obědě, je v plánu dojít do Příhrazského skalního města. Je to asi osm celkem nezáživnejch kiláčků, ale aspoň je čas probrat zásadní otázky bytí a smyslu života a tak... z pokecu nás vytrhne sem tam jen místní zvěř, ovce, krávy a ... Bizon (jo byl tam). Vedro je pekelný, a výšlap z Příhraz na Stará Hrada taky, navíc na konci to završí žebřík. Z vyhlídky zhodnotíme co jsme již ušli a lesem míříme dál. Je to zhruba dvacátej kiláček a tak je třeba do dalších kilometrů trocha motivace, tu vypijeme na Krásné Vyhlídce a pokračujem na Drábské Světničky. Z Drábskejch je to pak už kousek na Valečovský Světničky, který nejsou tak provařený a tak v nich přespíme. Cesta lesem docela utíká (kazej to jen ty debilní placatý mouchy, co to je sakra za svinstvo, přistane to, zahodí to křídla a sundat to nejde). Asi za hodinku jsme na místě, světniček je tu dost. My vybíráme luxusní 2+kk s krbem a oknama na jih :-D. Rozděláme oheň a jíme armádní špagety (po drobných peripetiích s chemickým ohřívačem). Po čase se objeví ještě nějakej outdoorovej taťka s dvěma dětma, kterejm jsme asi vyfoukli bydlení a tak se stěhují do světničky vedle. Stmívá se a tak dopijeme denní příděl Martinový meruňkovice (dobrá) a jdeme spát.

Středa 24.8.2016 (31km)

Ráno vařim kafe a Martin dělá Manu, rychle to do sebe nahodíme a jde se na cestu. Prozkoumáme další světničky a dojdeme dolu na Valečov, je brzo a tak je ještě zavřeno, ale to nevadí. Náš hlavní dnešní cíl je Kost a Trosky. Po značce jdeme lesem rozbahněnou cestou. Před vesnicí dojdeme na louku, kterou nám zabraly krávy, s úctou je obcházíme. Ve stádu jsou i dva bejci, ještě že se jim po ránu nechtělo nic hrotit. Už je zase pekelný vedro a to neni ani deset. Naštěstí jdeme zase lesem v chládku. Potkáváme nějaký dětský tábor na rozcvičce. Trenéři nás nutí taky běhat, tak chvilku běžíme. Po několika kiláčcích dojdeme do pískovcového údolí, kde je skalní byt Barušky, kde údajně bydlely nějaké dvě starší paní jménem Bára. Od skalního bytu už je vidět hrad Kost. Na hradě jsme akorát včas na prohlídku, bágly hodíme rychle do úschovy a pořizujeme lístky na oba okruhy. Ujímá se nás sympatická průvodkyně, kterou ta práce baví, takže výklad je super. Odpovídá na všechny moje otravný dotazy v mučírně a hodinka a půl uběhne jako nic. Je čas oběda a tak se na doporučení jdeme nadlábnout do grillu pod hradem. Dlouze vybíráme, ale k ničemu, obsluha nás ukecá na uzenýho lososa. Výborný žrádlo, dobrý pivko... užíváme si pohodu. Musim říct že na Kosti to maj fakt s lidma zvládnutý dobře. Jako zákrm dáváme ještě jedno a bramborák. A pak už s těžkýma nohama vyrážíme směr Plakánek. Údolí fajn, ale vedro pekelný... naštěstí se jde nahoru do Vesce lesem a tak se na chvilku ochladíme. Abychom mohli z Vesce pokračovat po rozpálený silnici. Po chvilce úvah dospějeme k rozhodnutí, že Humprecht stačí vidět jen z dálky a tak to stáčíme na Libošovice a pak dolu do podtroseckých údolí. Čas i kilometry ubíhají a tak malebným údolíčkem v podvečerním slunci dojdeme až na Vidlák, kde v hospůdce dáváme svačinu. Pak už se zbejvá jen vyplazit do kopce na Trosky. Pod hradem chvilku kroužíme a hledáme místo kam si lehnem. Před spaním se sluší dát ještě pivko a pak po setmění míříme do lesa pod hradem. V lese se mi to moc nepozdává a tak nakonec zalehneme na louce. Už je tma a ze spacáku máme krásnej výhled na Trosky a na hvězdy, prostě paráda. Snad poprvý v životě jsem usnul v leže na zádech.

Čtvrtek 25.8.2016 (25km)

Ráno je kosa, spacák mam promočenej od rosy, ale co, za ty hvězdy to stálo. Sbalíme se a pod hradem dáme rychlou snídani. čeká nás  nějakejch 13km na Pařez a do Prachovek. Po cestě neni nic moc zajímavýho, les střídá údolíčka, projdeme Mladějovem a pak do kopce a z kopce... no prostě jak to tak bejvá. Prolezem hrad Pařez, mimochodem, super místo na spaní, no... jindy. Z Pařeza je to pak do skal už kousek. Dole pod turistickou chatou je čajový altán se zenovou zahradou. Sedneme si, pijem čaj a užíváme si ticho a sluníčko... prostě pecka. Krásně jsme zabili nějakej ten čas až do oběda, takže se přemístíme do turistický chaty na jídlo... jíst se to dalo, ale nic co bych musel zopakovat to teda nebylo. Pak už pokračujeme do skal a bum, pokladna. To sem fakt nečekal, poslední lováky dáváme za vstupenku do skal (vstupenka do skal, to zní fakt hrozně), sluníčko pálí, prolejzáme všechny schody, žebříky a průchody. Je to tu hezký, na to vstupný jsem skoro zapomněl. Projdeme skály křížem krážem až do Prachova. Čas na pivko, samozřejmě. Dáváme nějaký speciály v lahvích, protože pípa vypadá dost nevábně. Teď už zbejvá jen nějakejch osm kiláčků do Jičína, bereme to samozřejmě jak je u mě zvykem pár zkratkama. Martin si zkratky teda uplně neoblíbil, ale je fakt že už i já toho mam plný zuby. V tomhle vedru cesta neutíká uplně rychle. Projdeme kolem Rumcajsový jeskyně... teda projdeme... Asi hodinu jí hledám v lese, Martin to vzdal a šel někam napřed. Ale já se nevzdám a jeskyni po chvilce nacházím. Martina pak doženu ve vesnici Brada. Po pár kilometrech po rozpálený silnici, dojdeme až k Jičínu. Zajdeme na rozhlednu Čeřovka, projdeme se po náměstí a vejlet završíme točenou zmrzkou u nádraží, kde na nás čeká auto. Vejlet super, počasí se povedlo, Martin byl dobrej parťák na cestu a viděli jsme mraky zajímavýho... do Prahy dojedem zničený, ale myslim že spokojený. No a příště z Jičína dál na sever zpátky do hor...