Úvod

Vzdálenost:

73km (389km)

Nejvyšší bod:

Ještěd 1012m

Spaní:

Kočičí Studánka- přístřešek

Srní Sedlo- přístřešek

Mapa:

Pátek 10.6.2016 (10km)

Víkend před výplatou, ideální čas vypadnout někam kde prachy nic neznamenají. V práci klasicky nestíhám a tak z Liberce vyrážím relativně pozdě. Vlak mě sveze z Horního Růžodolu do Jablonného v Podještědí. Z Nádraží přeběhnu na náměstí, abych začal opravdu tam kde jsem minule skončil. Začíná se stmívat, ale naštěstí to mám jen asi 8 kilometrů. Zapadající slunce vykresluje kýčovitý obrázky v kopcovitý krajině Lužických Hor a cesta mi ubíhá relativně rychle. Okolo ukrajinského hřbitova, projdu do Heřmanic a kolem místního fotbalového areálu (na slušné úrovni), přes louku až k lesu pod kopcem Sokol. Tady se vyškrábu do kopce a pak sejdu ze značky abych si to zkrátil přímo ke Kočičí Studánce kde budu dneska spát (poučení z minula- spi tam kde je voda). Zapálím oheň a udělám si páteční oblíbenou kaši s párkem. Před spaním ještě proběhne tradiční plašení nějakejch zvířat v lese co se na mě přišli podívat a pak už usínám.

Sobota 11.6.2016 (52km)

Vstávat v sobotu v pět ráno vypadá brutálně, ale mam před sebou docela štreku a navíc sem šel brzo spát, takže mi to ani nepřijde. Během balení vařim kafe a soukám do sebe povidlový buchtičky. Na rozehřátí vyběhnu na vrchol Sokola, kde má být zřícenina Falkenburg. No jsou tu asi tak tři šutry, to jsem si mohl výšlap klidně odpustit, rozhled taky nula. Dál pokračuju na hranice s Německem a pak už v říši skalním městem Muschelsaal, kde jsou pěkné vyhlídky na Oybin. Chvilku se zdržím na skalním ostrohu Scharfenstein, kde je opravdu daleký rozhled do Německa, Polska a Česka. Něměcký značení cest je dost divoký, u nás to máme vyřešený fakt líp. Dojdu dolu do právě se probouzejícího Oybinu, pěkné městečko s konečnou úzkokolejky, kde jezdí parní vláček do Žitavy. Po schodech se doplazím nahoru na hrad Oybin, je ještě zavřeno. Bohužel nemůžu čekat, tak si hrad prohlídnu jen z venku. Sem se určitě někdy vrátím na výlet na prohlídku. Zadní cestou sejdu dolu ze skalního útesu a dál pokračuju podél úzkokolejky k odbočce turistické značky na Töpfer. Cestou do kopce mezi skálama, se promotám až k boudě Töpferbaude. Moc hezký místo, určitě stojí za to kromě Oybinu si projít i okolí. Já jsem ho prošel a tak je na čase vrátit se do Čech a to stylově přes Českou Bránu. Blíží se čas oběda a tak v přístřešku pod Popovou Skálou vařím Dobrej Hostinec... teplej oběd, docela luxus na cestách. Prohlídnu si Popovu Skálu, ale už je to asi miliontá vyhlídka, tak už není nic novýho co vidět. Je na čase opustit skály a vydat se do Hrádku nad Nisou, tady musim najít nějakej krám a koupit si jídlo na zítra. To se mi daří a tak vybavený buřty a pivem na večer pospíchám kolem Grabštejna, do Bílého Kostela nad Nisou. Malá posilňovací pauza, ale vypadá to, že bude pršet a tak neztrácím čas a pokračuju dál do Chrastavy. Nevim kde sem promrhal všechen čas, ale je už asi šest večer. Projdu Andělskou Horu a pospíchám k Hamrštejnu, kde mam v plánu přespat. Chvilku blbnu na transbordéru přes Nisu, zajímavá vychytávka. No a pak už na zříceninu hradu na kopci... když dojdu nahoru, tak potkám partu nějakejch zkuřek, hraje tekkno a balej se jointy, popíjejí a nevypadá to že by chtěli v dohledný době končit. Tady asi dneska spát nebudu. Jenže kam teď. Rozhodnu se pokračovat dál v cestě směrem ke Kryštofovu Údolí, mají tam být nějaký dva prameny a jeskyně. Snad se tam bude dát někde ustlat. Prameny sem teda žádný nenašel a u jeskyně (rozuměj díra do země s mříží) to taky neni nic moc. Už je tma a jsem na začátku Kryštofova Údolí... co dál to nevim. Koukám do mapy a další turistickej přístřešek je až na Srním Sedle. Moc se mi nechce do vejšlapu na Ještědský Hřbet... U pramene nabírám vodu na raní kafe a sednu si na lavičku před orlojem. Když dosednu, orloj se spustí... trochu sem se lekl, ale je přesně 22:00. Naproti je hospoda, tak před další cestou jedno ? Co ?? Zavřeno... no nic. Půjdu nahoru k nádraží a dojdu na to pitomý sedlo, i když se mi fakt nechce. Nasazuju čelovku a koukám do mapy kudy vede cesta, projdu maličkou brankou a zvednu hlavu abych se podíval jestli jdu dobře. Předemnou je nějaký kámen. Oči pomalu přivyknou z displeje mobilu na tmu a já vidím náhrobní kámen, a vedle další. Jsem na hřbitově, docela blbá sranda takhle v sobotu v noci. Koukám znovu do mapy a značka tu vede fakt přes hřbitov. No, rychle pryč... u nádraží opouštím civilizaci a lesem se plahočím do kopce po pěšině až na cestu, která vede po vrstevnici k Srnímu Sedlu. Svítící oči v lese dělám že nevidim, je jich celkem dost... určitě srnky, jasně, nepochybně všechno srnky, vždyť je to Srní Sedlo. Už jsem u přístřešku, je něco málo po jedenáctý večer. Na ohni opejkám buřty a piju zasloužený pivko. Ráno se vstává brzo a tak pak hned do hajan.

Neděle 12.6.2016 (11km)

Vstávám trochu později než včera. Naštěstí dnešní trasa, je už jen relativně krátká. Po snídani vyšlápnu na Rozsochu a pak už po hřebenu až na Výpřež. Jedou se tu zrovna nějaký enduro závody a tak se proplejtám mezi hromadou cyklozávodníků, určitě maj radost že tady lezu. No já mam taky radost, nebojte se. Z Výpřeže jdu po žlutý ke Kameným Vratům, pak na vyhlídku Červený Kámen. Tady se chvilku flákám a pak už přes Mohylu Letců k výslapu na Ještěd. Funim směrem nahoru a v tom mě zastaví nějakej děda, kterej si řiká Ještědman... tvrdí že má přes 1000 výstupů na Ještěď. Celkem zajímavě vypráví a pak začne něco tahat z báglu... jo to sem si myslel, že to nebude jen tak. Zdvořile odmítám v malování dělanej, černobílej diplom za stovku a po silnici dojdu k vysílači na vrcholu. Dole pod Ještědem je muj dnešní cíl cesty, ale je teprve kolem oběda. Nechce se mi ještě do civilizace a tak si koupim pivko a sednu si doprostřed sjezdovky. K pivku si dám oběd... nebo pivko k obědu ? Nevim. Dolu to pak vezmu "pod lanama" a kolem třetí dojdu na konečnou do Horního Hanychova. Celý víkend bylo pod mrakem, ale po cestě dolu z Ještědu se samozřejmě udělalo hezky a svítí sluníčko. No škoda že tak nebylo celej víkend. Tak snad vyjde počasí příště v Jizerkách.