Úvod

Vzdálenost:

56km (1141km)

Nejvyšší bod:

Kralický Sněžník (1424m)

Spaní:

u pramene Moravy
Lesní Bar

Mapa:

Pátek 30.3.2018 (21km)

- Vstal jsem chvilku po šestý, vlak jede 6:21... v duchu sakruju, oblíkám se, sedám do auta a jedu na Libeň, porušuju zákony, parkuju, běžím na nádraží, prchám do vlaku, místenka mi propadla, snad bude moje místo ještě volný, vlak je narvanej po střechu, stojím, mezi nohama batoh, kolem mě pes, všude lidi, v duchu sakruju, kecám... v duchu kurvuju, ale jedu, to je dobrý, hodinka ve stoje, vozejček s kávou asi nebude, v Pardubkách jsme s malým zpožděním, přípoj jede za deset minut, potřebuju to kafe, běžim do haly, Costa Coffee, jeden sojovej flat white prosím, 7 minut do odjezdu, 6 minut, 5 minut, 4 minuty, sakruju, kurvuju, dostávám kafe, běžim na vlak, poslední nástupiště, spěšňák do Lichkova, uplně prázdnej, svlíknu se, sednu si, napiju se kafe, spálim si hubu, venku modrá obloha, sluníčko, vlak se rozjíždí, všechno je jak má bejt, "přistoupili prosím !?"... cesta ubíhá, počásko čim dál víc v topu, ani mrak a teplíčko, v Lichkově přestup na šukafón, vlak plnej žen 50+ s batůžky, pohorkami a holemi, vyměňujou recepty na velikonoční nádivku,recepty na léky a za oknem se snaží identifikovat okolní kopce, říkají různá jména, špatně, ale na tom nesejde, mají dobrou náladu, ať žije život bez strýčka Googla, celý vlak ševelí, 9:19 Králíky, jde se na to ! jdu do konzumu pro vodu, kupuju banán a prosím paní zda mi nenatočí vodu, dávám jí 20 za banán i vodu, nechce, bere bůra za banán a útočně vrací 15, smějeme se, vyjdu ven, jdu směrem na Prostřední Lipku, cítím kouř hořícího dřeva, studený vítr a slunce, teplo i chlad zároveň, po poli běží srnky, v dálce štěká pes, myslim že tohle je to co jsem potřeboval, raduju se, nahlas, ohlížím se na Králíky, Hedeč a Suchý Vrch a jdu dál, dojdu k samostatnému pěchotnímu srubu K-S 14, týpek v maskáčích akorát začíná prohlídku, nu což, přiseru se, slušně vybavený vojenský muzeum, prohlídka dobrá, hlavně příběh Arnošta Hrada a jeho dopisy na rozloučenou mámě a přátelům, hustý, radši se zastřelil, než aby kapituloval a porušil přísahu, jeho táta padnul v první válce a on nechtěl zradit.... ale co, s tim nebudu zdržovat, vygoogli si to nebo sem přijeď, pokračuju po silnici, kolem kostela na polňačku, bahno, ostrůvky mokrýho sněhu, bahno a bahno, jo a hlavně krpál, krpál a krpál, cca 10km, rozcestí Pod Klepáčem, lidi tady sundavaj běžky, oukej, běžky střídaj pohorky, je čas to zabalit zimo, vdechnu raw bio vegan a já nevim co ještě tyčinku a v míru se světem a přírodou jdu nahoru,půl kiláku po ledu a kořenech a jsem na běžecký stopě, sníh, sluníčko, krpál, nemam brejle, mír s přírodou je křehký,  českopolská hranice, v mokrym těžkym sněhu se jde blbě, beru návleky a svoje hole z kategorie ultra heavy, který v mezičase používám jako zátěž na bágl, hole pomohli, jsem nahoře, rozhledna pro odvážný, třese se jak prase, výhled dobrý, oběd taky, zima, vítr, jdu se zahřát pohybem, jdu, bořim se do sněhu, píchám holema a myslim na letní výstup na Pico del Teide na Tenerife, jako vim že tam zas budu nadávat na vedro, ale člověk chce vždycky to co nemá,. Ne ? Jsem na Malym Sněžníku, nesnášim hole a kopce, obloha se zatáhla, snad stihnu kafe a panáka ve schronisku dole v sedle, hole připnu zpátky na bágl a jde se, zachvilku jsem na Schronisku Pod Snieznikem nebo jak je to po polsky, berou českej cash, dávám si kafe a čaj s rumem, protože rum nejde samostatně, kouknu na Aladin, bomba, příroda mi vyhlašuje válku, od večera dva dny deště a zejtra po o a večer brutus chcáč, aby to nebylo málo vyvrcholí to chumelenicí, no nic no, mohl bych spát tady, ale nejsem měkkejš, beru batoh a jdu na Sněžník, východ slunce asi nebude, ale mam dva roky stan a ještě jsem ho nezkusil, teď mě napadá... je dobrej nápad to zkoušet takhle, no neni čas ptát se co a jak, jdu, brzo bude tma... Jdu na horu, mlha jak sviň, nikde nikdo, přejdu Sněžník, hrobeček co tu je, hlavou mi jedou katastrofický scény, pramen Moravy, je v Čechách, vtipný, už vidim sochu slůněte, tady sem měl spát, fouká a mrholí, jdu dál, najdu aspoň závětří, kousek níž najdu lopatu a zapadanej záhrab, zneužiju jí jako součást stavby stanu, stan trochu vzdoruje, ale já se nedám, vybalim, vlezu do spacáku, nakrmim instagramy, vařim vodu na food a čaj, první maso po třech měsících, katastrofický scénáře se furt promítaj, kolem stanu asi něco chodí, co už no, jdu to zaspat

Sobota 31.3.2018 (33km)

V noci jsem se probudil, ready a vyspalej, asi do tří sem čuměl a přemýšlel jestli už nevyrazim, všude je bílo, takže uplná tma neni, nakonej usínám, ráno budík, kosa, nejtěžší je vylízt ze spacáku a obout se, pak už to jede, zabali, spacák, karču, stan... Jdu, mlha, vítr, ale neprší, snídani nechám na nějaký pohostinější místo, jdu, musej tu být hezký výhledy, ale ne teď, po dvou kilometrech potkám týpka co běží, v kraťasech, ok, nejsem tu největší magor, jdu lesem, sněhem, dolu, na Adélině Prameni spí dva týpci a holka, jsou z Plzně, na sněžnocích, vařim kafe a vločky, kecáme, beru vofu, jdu dál, hřebenová cesta, mlha, ani neva že nemam ty brejle, stejně by mě v batohu srali, zabíraj místo v báglu a člověk na ně musí bejt hodnej, jdu propadám se do sněhu, hm, sněžnice řikám si v duchu, dojdu na cestu, po mokrym ledu kloužu dolu, nevim co bylo lepší, hlobokej sníh, nebo mokrej led... Z přemýšlení mě vytrhne chata v Kladskym Sedle, snim si tu aspoň tyčinku a kouknu na internety... Předpověď furt na hovno, no nic, jdu dál ať jsem za bouřky už na místě, v horách se jde furt do kopce, deset mimut jdeš z kopce, hodinu do kopce, nic novýho, jen sem to chtěl zmínit, Chlupénkovec, jsem v Rychlebkách, mam hlad, kopec dolu, vzpomněl jsem si že mám sušený batáty a mrkve, miluju ta sladkoskanou chuť, morálka jde nahoru, počasí stagnuje, u medvědí chaty se rozhodnu to zkrátit po silnici na Paprsek, hospoda je narvaná, objednávám čočkou polívku, guláš a pivo, sedám si ven, sám, asi mě maj za blbce, ale aspoň se nerozehřeju a neumavim, jim a přijímám výstražné zprávy lidí co o mě snad mají strach nebo co, chvilku i přemýšlím sejít na Ramzovou, ale fuck up, Lesní Bar volá, pozitivní zjištění, jsou lidé co se o mě bojí, negstivní zjištění, bouřku doplnila vichřice. Dám si ještě espresso a jacka aka jonťák a Jdu dál na Smrk, předbíháme se s běžkři, na rovině maj suchaři na vrch, ale v kopci kraluju..  oh, no jo, zas kopec, trochu prší, jdu a jdu, a asi mi hrabe v hlavě mi hraje celou cestu píseň, s jednofuchým textem: les les mlha vole leeees les mlha vole les les mlha eeej mlha mlha les, celkem všeříkající ... Nahoře na Smrku okupujou boudu nějaký týpci, zdravim a jdu dál, k baru je to jen pár km, cesta mi docela ubíhá, vidina sucha a piva je velka, u Horního Baru to krosnu dolu roklí a jsem u Lesního Baru, je tu ještě dost lidí a jentu i Zuzka, která se o bar stará a která mi dovolila.tady dneska spát, nabízí jedtli chci něco odvézt a odjíždí, dostávám na starost udírnu, žeru místní vyhlášenou trubičku, klobásu a pivko, na horách jde veganství stranou, zacíná pekne chcat, prisel jsem vcas, déšt maličko ustává, lidi odcházejí a já přemýšlím co zítra, z přemýšlení mě vythrne pár z Brna, který ještě na večer jsundo baru na buřta, pijem pivko kecáme, až je mi skoro líto když odcházejí, přiložím poslední polínko do krbu a vychutnávám si tu pohodičku...

Neděle 1.4.2018 (2km)

Noc byla v poho, na dvě otočení, ale ráno je na nule a nechce se mi ze spacáku, slíbil jsem však že než přijdou první lidi, budu pryč, tak jedem postupně, sednout, tělo ven, bunda, počkaty psk nohy, boty, no a rozhejbat, jdu rovnou dělat kafe a poridge, mezitim balim, tak nějak večer jsem de rozhodl že pojedu dneska domu, po snídani jdu do Horní Lipové, údolíčkem kde teče potok, rostou sněženky, chodit se mi už moc nechce, sle domu taky ne, přijdu na nádraží, akorát jede vlak do Jeseníku, nu což, osud, sice je to na druhou stranu, ale jeseník je určitě hezký město a maj tam vegan pizzu, tak jedu... V Jeseníku, proběhnu z nádraží kolem nemocnice, na rampě kouří dvě sestřičky, slušně podzravím, kývnou, jdu dál, na náměstí mi pomalu začíná docházet, že v neděli dopo na malym městě neni uplně moc vyžití, zkouknu kostel, vodní hrad, geoexpozici (aka hromada stejnejch šutrů, ale každej má na cedulce jiný fakin divný jméno typu pozdní ortorula s kolovitým vrásněním), no nic, chce to tu pizzu a kafe, jdu k pizzérce, zavřeno, můžu dvě hodiny počkat, nu což, tady na náměstí jsou podle mapy dvě kavárny, to by bylo aby alespoň jedna z nich neměla lahodné espresso a hipstamadafaka look s tabulovou barvou a nápisy křídou... obě zavřeno, po chvilce jsem narazil na podnik co se jmenuje Kafrárna, tak to je jasný, musej mít kafe, na dveřích jsou nalepené pohádkové bytosti, za dveřmi koutek na hraní a podezřele malý stoleček a židličky, všude děti, jdu k baru, vidím stroj na kávu, paní vida můj vyděšený pohled a nerodičovské vzezření baheního muže, se mě ptá co potřebuju, odpovídám že kávu, ale že nemám dítě, prý to nevadí, sedám si, srknu kávy a vyhodnotím že je čas kouknout na spoj domů, vida jede to zachvilku nebo za 3 hodiny, rychle sjedu argumenty pro zůstat: pizza a proti: nic tu není, všechno zavřený, děti, nuda, low baterka v mobilu... Kupuju tedy jízdenku, hogo fogo první třídu a jdu na nádraží, vlak jede za dvacet minut, no co no, káva je ideální na zabití času, zhodnotím zda by mohli mít lepší espresso v trafice nebo v pekárničce pamlsků do vlaku (aka Fornetti) volím pekárničku, objednávám espresso, bez cukru, mlíčka a sušenčičky, pán se směje, prý konečně někdo kdo ví co chce (je vidět že mě nezná), chvilku mluvíme o zákaznících co si neumí správně objednat kávu a pána poučují, prý mají "hubu na spařenej jetel, ale tváří se jak vašnostové" ... Dostanu popřánu pěknou cestu a jdu na vlak, káva je dobrá, spěšňákem sjedu do Zábřeha na přestup na Expres Vsacan, jenž je vybaven jídelním vozem, jsouc okraden sám sebou o pizzu v Jeseníku, rozhodl jsem se, vyhodit si dnes z kopýtka ve vlaku, za příplatek asi 60kč usedám v první třídě, dostanu vodu a objednám si kávu a jídelní lístek (ano piju dost kávy), první třída je krásně prázdná, káva dobrá, jídlo taky a mam ho až pod nos, takhle si představuju cestování, Praha- Libeň, klasická facka po návratu, ještě že je zítra volno...