Úvod

Vzdálenost:

43,7km (859km)

Nejvyšší bod:

Szczeliniec Wielki 919m (Velká Hejšovina)

Spaní:

Zaječí rokle pod Luciferem

Mapa:

Pátek 21.10.2016 (9km)

Práce mě zavanula do Hradce Králové, což se docela hodí. Z Hradce po obědě mizím do Starkoče, odkud mě doveze vlak do Police nad Metují a pak busem do Pěkova. Nezačínám tentokrát sice z Broumova, kde jsem skončil minule, ale rozhodně nepůjdu znova ten krpál z Broumova na Hvězdu a touhle trasou alespoň projdu celý Broumovský Stěny. V Pěkově dávám rychlou polívku a pak už šlapu do skal, podvečerní sluníčko a podzimně vybarvený stromy slibujou slušný panorámata. Vybavil jsem se foťákem od Komára, tak se uvidí jak se spolu budeme kamarádit.

Po žlutý a modrý značce se dostanu asi za hodinku ke Hvězdě, kde se napojím na svou trasu z minula. Je krásně, ale kosa. Broumovský stěny jsou trochu zapomenutý a prázdný, nádhera, přesně takhle jsem to tenhle víkend potřeboval, vypadnout od lidí. 

Supí Hnízdo, Pánova Věž a ještě za světla stíhám skalní hřiby a vyhlídku na Čertovu Tchýni. Z kopce do Zaječí Rokle jdu už po tmě, ale to ani tak nevadí. Jsem už skoro v cíli a v rokli by měli mít horolezci nějaký bivak. Dojdu až k místu kde bezejmenný potok křižuje žlutou značku. Podle informací z horolezeckýho webu, proti proudu potoka má vést cesta a na jejím konci má být nějaký převis na spaní. Cestu chvilku hledám, ale nakonec jdu do kopce roklí nahoru. Hledat převis po tmě není uplně sranda a tak doufám, že ten jejich web nekecal a něco tady fakt bude. Po asi 20 minutách hledání dojdu na místě kde je ohniště a dvě lavičky... sakra, tohle je jako ono ?! Kde je nějakej převis... no co, nic lepšího už nenajdu a pršet naštěstí nemá. nechám tu batoh a jdu zpátky k potoku pro vodu. Potok slyším, ale tak nějak není nikde vidět, teče totiž pod obrovskýma pískovcovýma kamenama v hluboké strži. Nedá se nic dělat, vodu potřebuju a tak po zadku kloužu do strže a pak úzkou průrvou prlezu mezi kameny. Jak se dostanu nahoru radši nemyslet, to se nějak udělá. Pod kameny v "jeskyni" nabírám vodu z potůčku a mokrej a zabahněnej se sápu zpátky na cestu. Několikrát mi to sice sklouzne zpátky pod balvany, ale nakonec se mi povede dostat nahoru. Vracím se zpátky k "bivaku". Následuje pokus o rozdělání ohně, ale dřevo je uplně nacucaný, takže se vzdávám, nepomohl ani lampový olej z pochodně, kterou tu horolezci nechali. No co, tak k večeři si dám svoje oblíbený lasagne co měli bejt zejtra a dnes nebudu vařit. Steripenem prosvítím alespoň vodu z potoka abych měl co pít.... neprosvítím, ta mrcha nefunguje. No co, oheň nepotřebuju, potok je čistej a vlastně se zas tolik nestalo, horší by bylo kdyby začlo pršet, protože stan jsem si tentokrát nevzal (stejně jsem ho vždycky táhnul zbytečně). Rozložím karimatku a spacák a pro jistotu zkouknu meteoradar, nikde v Čechách ani mráček jenom Broumovský Stěny za 15 minut déšť, fakt supr... Naštěstí jsem si koupil nový pončo a tak stavím nouzový přístřešek, ještě jsem ho ani neměl na sobě a už pod ním budu spát. Snad to bude fungovat. Přístřešek se mi nakonec podaří postavit pomocí lžičky, nože a lana s vařečkou co jsem tu našel. Není to uplně moc komfortní a prostorný, ale hlavně že jsem v suchu, snad se probudím až ráno a nebude pršet.... 

Sobota 22.10.2016 (35km)

Blik, ráno, světlo, neprší... hurá, žiju. Ale je teda pekelná kosa. Neni nic horšího než vylejzat ze spacáku, když je jen těsně nad nulou, fuj. Rychle sním tyčinku a balím, abych se mohl co nejdřív zahřát chůzí. Další cíl, je Kamenná Brána. Je to k ní do slušnýho kopce, takže zahřátej jsem hned, všude se válí mlha a je 100% vlhkost. Jde se mi docela hezky. Od brány jdu směrem ke Koruně a na Pánův Kříž, vzhledem k nulový viditelnosti vynechám vyhlídku na Koruně i skalní město na Božanovském Špičáku.

Na Pánově Kříži si udělám kafe a potkávám polský výletníky. Zdá se že Češi prostě nevylejzaj když nesvítí sluníčko, ale poláka potkáš i za deště. Tak snad jsem alespoň já zachránil naší pověst. Cestou dál opuštím Broumovské Stěny a po chvíli i Českou Republiku. Na polské straně hranic je národní park Gór Stolowych, ale k nějakejm górám, musím ještě projít vesnici Pasterka. Začíná vykukovat sluníčko, který trhá mraky a rozpouští mlhu... nádherný podzimní scenérie, který mě dneska budou provázet celej den. Ráno jsem trochu proklínal, že jsem se na to nevyprdnul, ale teď už vím, že stálo za to se krčit celou noc zádama na kořenu, schovanej pod pláštěnkou. Projdu Pasterku a stoupám na Velkou Hejšovinu, asi největší cíl týhle cesty. Krpál teda slušnej... nahoře je toristů vzhledem k počasí docela dost, ale pro poláky asi jako pro nás Pravčická Brána a tak se neni co divit. Platím vstupné 7 zlotých a jdu si projít vyhlídky a skalní město, je to pecka... rozhodně místo kam stojí za to se vypravit. 

Z Hejšoviny seběhnu po schodech dolu do Karlowa, chvilku koketuju s myšlenkou zastávky na pivo, ale mám spíš hlad a tak si jdu sníst svoje zásoby na pevnost Fort Karola. No pevnost, trocha rozbořených zdí... myslel jsem si že tady budu sám, ale nějaká bandička ve fantasy kostýmech tady točí nějakej studentskej film. Jím a z dálky to pozoruju. Jsou to češí, ale asi nejsou zvědavý na povídání, nehledě na fakt, že si asi myslí že jsem polák. Nechávám to bejt, najím se a pokračuju cestou dál směrem na Bledne Skaly. Cesta je krásná a neni co dodat, fotky hovořej za sebe sami. Náladu mi nezkazí ani polský značení, který nejen že nikde skoro neni, ale když už je, tak jejich časy fakt neni dobrý se řídit. Na skály dojdu tak tak před zavíračkou. Na svojí cestě, jsem prošel už asi všechny pískovcový skalní města a pokud má někdo rád pořádnej labyrint a úzký průchody, tak neni nic víc než Bledne Skály. S krosnou mi dělalo problém to projít a často jsem musel jít i po čtyřech, ale supr. Sem se chci jet ještě někd podívat až budu mít víc času. Teď musim mazat, do Hronova je to ještě pořádná dálka a je už skoro večer. Rychle prolítnu Pstraznou a v místní rybí restauraci (kde si k jídlu vyberete živou rybu, kterou si sami chytíte v sádce) doplňuju základni tekutiny, vodu, pivo a kafe. Ještě než opustím vesnici, tak padne tma a začne zase pršet. Do Hronova je to asi osm kilásků, ale jdu po tmě a s čelovkou. Do hlavy se mi zas vkrádá myšlenka jako minule, teplá postel, lednička.... hmm. Vzpomenu si na minulou noc pod pláštěnkou a přemýšlím. Mám přespat a projít Babiččino Údolí a nebo dneska dojet k autu a frrr domu.

Po asi dvou hodinkách po tmě v dešti a v lese dojdu do Hronova, všude je totálně mokro a je jasný, že dneska to tady zapíchnu. 

Nic se nemá přehánět a podzimní atmosféru jsem nasál až až... tak zas příště, i když bude asi ještě hůř.