Úvod

Vzdálenost:

69km 

Nejvyšší bod:

Studenec 737m

Spaní:

Velký Pruský tábor - převis

Rudolfův Kámen - budka na vrcholu

Jelení Skála - přístřešek

Mapa:

24.3.2016 Čtvrtek

Je to tady, den před odjezdem. Doma mám už zabaleno a v práci nervózně tlačím hodiny dopředu. S Davidem jsme domluvený, že přespim na Jižáku a že radši zkouknu co si zabalil, zároveň taky dovezu jeho příděl jídla, kterej si ponese na zádech. Dorazil jsem asi v 9 večer, brácha je klasicky v hospodě, nakouknu do batohu a málem jsem se zděsil, asi pětikilový nepromokavý kalhoty, dvanáctery naprosto nepoužitelný ponožky, nepromokavá bunda žádná.... vysypávám bágl a balím mu vše potřebný. David přichází domu, pořešíme ještě pár prkotin co by mohl potřebovat a tak nějak máme sbaleno... no ještě že jsem dorazil, kdo ví jak by to dopadlo s tím co si sbalil on.... blázen.

25.3.2016 Pátek (14km)

Vstáváme brzo ráno a frčíme na Hlavák, aby jsme stihli vlak, který nás s jedním přestupem odveze do Rumburka, na start našeho výletu a mojí tour. Na Hlaváku koupíme ještě nezbytnosti, které nám chybí (pivo) a o pár hodin později vystupujeme v Rumburku. Je něco málo před polednem a tak jdeme na oběd do místní hospody.

Po jídle je čas vyrazit na první kilometry, oba jsme natěšení. Žlutá značka nás vede na rozhlednu na Dýmníku nad Rumburkem, platíme 15Kč vstupné a běžíme nahoru, rozhled není ideální, blíží se déšť, ale nejbližší krajina vidět je a náš další cíl - Vlčí Hora taky. Pokračujem dál po cestě, nejdřív lesem a pak po rozbahněné louce, přes Zahrady u Rumburka se dostáváme pod Vlčí Horu. Chvilku se rozhodujeme jestli to vzít nahoru po značce a nebo cestou co vede přímo nahoru, volíme přímou cestu pod vrchol ke studánce, kde doplníme tekutiny. Na vrchol už je to jenom kousek, rozhledna je taky otevřená a za směšnou částku můžeme jít nahoru. Zkoumáme kam nás zavede naše další cesta na plastickém modelu okolí rozhledny, protože výhled kazí stále špatné počasí. Na vrcholu do sebe ještě natlačíme svačinu a pokračujeme přes Křížový Vrch do Brtníků. Co teď... Je něco okolo čtvrtý hodiny a my jsme skoro v cíli. Do Pruskýho Tábora je to asi 3km, jenže ten leží v národním parku, kde se nesmí nocovat a tak se tam chci strategicky stáhnout až po setmění. Máme teda asi dvě hodinky čas, kterej strávíme v Brtnický hospodě. Je to tam moc hezký, krb hřeje, dáváme s Davidem do každý nohy jednoho a už se na nás chystá nějakej místí štamgast, kterej je lehce pod parou... ze zdvořilosti si s ním povídáme a i když ho obsluha odhání, on se nedá.

Trochu ho dojalo, že takhe jako bráchové cestujeme i slza ukápla, tak se nám ho zželelo a posíláme mu panáka... asi po pěti minutách už "hodil čelo" a my ho tak máme z krku, dál popíjíme, kecáme s další partičkou pěších objevitelů co se chystaj spát nad hospůdkou v penzionu. Venku už je tma a tak je čas vyrazit, venku už prší a tak se snažíme dostat co nejdřív do lesa... bohužel jsme toho vypili víc než bylo v plánu a tak trochu křižujeme louku a pak i les mimo cestu jen podle GPS. Cestu jsme nakonec našli, ale máme nějaký ztráty, já jsem urval přezku na bederáku a David má totál mokrý boty... což se nakonec ukáže jako osudný, no, blbý no. Po chvilce narážíme na odbočku k Pruskýmu Táboru, rozložíme ležení, zapalujeme oheň a ohřejváme guláš s chlebem.... Když už se chystáme spát, posvítím dolu ze stráně kde se asi 50m pod náma lesknou dvě oči... a sakra, co to může bejt, lítaj klacky, ale nic, to zvíře se ani nehne... David sbírá odvahu a jde zaútočit osobně dolu, po chvíli se vrací s plechovkou, která se jen leskla ve tmě... no co, alespoň jsme trochu vyčistili přírodu a udělali dobrej skutek.

26.3.2016 Sobota (31km)

Ráno vaříme čaj z poslední vody a přes Brtincký Hrádek spěcháme k Hadímu Pramenu, je to sice docela daleko, ale cesta po asfaltce celkem ubíhá... už neprší a sem tam i vysvitne sluníčko, kecáme a za chvilku jsme u pramene, kde proběhne nějaká ta hygiena, doplnění vody a taky vaříme kafe.

Potkáváme taky první turisty. Dál pokračujeme dolu po modrý k Černý Bráně. kde jdeme až ke Křinici, chvilku váháme zda řeku přebrodit a dál pokračovat Německem, ale nejsem si jistý kde přesně je naproti ve svahu cesta a zda bychom se tam dostali a tak se vracíme zpátky k Mostkovému Dolu, v jeho ústí krásně svítí sluníčko a tak chvilku kouzlíme s foťákem... Cesta Mostkovým Dolem je moc hezká a rychle uteče, dál pak pokračujeme od Panské Jedle po zelený do Zadních Jetřichovic, kde chceme dát oběd... pod vidinou oběda docela sprintujem a tak jsme na místě v rekordním čase. Vyhlašuju půl hodiny pauzu, jíme rybičky a přidává se k nám pár mladých trampů, kteří šli právě tím německem jak jsem chtěl já (Scheize, měli sme to přebrodit). Chvilku si povídáme, řešíme nedostatek studánek v okolí a nakonec nabíráme vodu z Křinice. Teď musíme projít zas na druhou stranu NP k Malé Pravčické Bráně, kam jdeme po zelené značce asfaltkou Hlubokým Dolem, radši bych šel po lesní cestě, ale nedá se nic dělat... na konci Hlubokého Dolu, jsem měl původně v plánu nocovat je tu spousta převisů, ale je ještě brzo a tak měníme plán. Spát budeme na Šaunštejně... chvilku blbneme na malý Pravčický Bráně, kde je moc pěkný výhled na pozdním odpoledním sluncem zalité údolí. Šaunštejn je jen o kousek dál, po žebříkách vylezeme nahoru, je tu skoro narváno, tady spát nebudeme. Ještě je ale dost času, tak dojdeme k rozcestí u Dřevěné pohovky a najdeme převis... budeme mít v nohách skoro 30km, hecuju bráchu, musíme to dát. Brácha v promočenejch křuskách už trochu protestuje, ale meta 30km ho drží při životě... docházíme až k pohovce, začíná zapadat slunce, když najednou uvidíme přístřešek na Rudolfově Kameni, je jasný že žádnej převis hledat nebudeme, utíkáme tam, aby jsme ještě stihli západ slunce z vyhlídky.

Nahoře potkáváme fotografa co čeká na hvězdy, brácha s ním kecá, já vařím večeři... když tu najedou, dorazili kluk a holka co jsme potkali v Zadních Jetřichovicích. No co, budka je dost velká a čtyři se tu vyspíme, chvilku si povídáme a pak se jde spát... nastavujeme budíka na východ slunce.

27.3.2016 Neděle (24km)

Vzbudím se, světlo, východ slunce se asi konal o pár hodin dřív, všichni spí... :D Fouká pěkně studenej vítr, ze spacáku se leze těžko, rychle balíme a pryč dolu ze skály někam uvařit snídani a kafe. Protože jsme včera ušli víc než bylo v plánu, musíme změnit trasu, původně jsme měli jít jen do České Kamenice a dnes jsme měli spát na Studenci, jenže ten je kousíček a tak prdíme na Kamenici, půjdeme směrem k Jedlové. Vstali jsme pozdě a tak vyhlídky nad Jetřichovicema jsou už v obležení velikonočních turistů, rychle mizíme dolu do Jetřichovic pro vodu a pak Pavlíniným Údolím... v půlce údolí chybí lávka, kterou strhla povodeň. David vodu překonává po utrženém zábradlí a já až o kus dál po stromě (nejdřív jsem hledal místo kde to přebrodit, protože to včerejší brození sem chtěl napravit, ale voda byla tak studená že jsem vyměkl).

Na konci údolí dáváme sušenku a chystáme se na výstup na Studenec, který je hned za vesnicí... krpál je to teda kurevskej a nekonečněj, nahoře navíc cesta k rozhledně vystlaná kameny, skoro si řikám, že by se šlo líp, kdyby tam žádný kámen nebyl. Výšlap ale stál za to, nahoře je krásná železná opravená rozhledna s dalekým výhledem do kraje...

Nahoře pěkne fouká a tak jako místo oběda volíme dole v údolí Zlatý Vrch, kde jsou kamenné varhany, podobné jako Panská Skála. Je už docela pozdě a my máme před sebou ještě pořádnej lán cesty a tak přidáváme do kroku... cesta po červený značce, rychle utíká... jde se lesem, po vrstevnici a kromě řopíků nikde nic neni a tak se setměním přicházíme k nádraží v Jedlové, nabíráme vodu a jdeme hledat přístřešek na rozcestí u Jelení Skály, od nádraží už musíme jít s čelovkama. Obsazujeme přístřešek, já ho vylepšují plachtou aby na nás nefoukalo, brácha dělá oheň, vaříme večeři... pomalu plánujeme kam půjdeme dál zítra... asi Klíč a Nový Bor....

28.3.2016 Pondělí

Budíme se ráno a během snídaně hodnotíme situaci, brácha má puchejře už i zeshora na nohou a boty mokrý a na hadry... bohužel, dál to nepůjde, balíme to a jdeme na vlak do Prahy...